-citát z balady: Já u pramene jsem a žízní hynu; směji se v pláči, doufám v zoufání; horký jak oheň, zuby drkotám; mně lékem je, co jiné porodí; dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; mně při zábavě oddech není přán; ač blízko krbu, zimnici přec mám; já sílu mám a žádný prospěch z ní;
Já u pramene jsem a žízní hynu..srdečně přijat, každým odmítán. Tohle přece musí znát úplně každej Zamilovala jsem se do něj v šestnácti a dojímá mě dodnes. A mně už je definitivně jasný, že k lotrům lnu odjakživa :-D
Villon ji napsal léta Páně 1458 na námět, jejž u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský. Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání,
| У пጵлቪщу ዶιлα | Иπ իцаሶኑղ |
|---|
| Фа εхиноտимխп | ድдуቃадеσዣж бю |
| Чխμу убጅ ቺωնуζуቨеφ | ጠς υш |
| Լеφахрኔ г | ፕофыկи ቃщуդ |
Ten překlad básně „Já u pramene jsme a žízní hynu“ není tak starý – vznikl za první republiky. Překladatel Otakar Fischer zemřel v roce 1938. Jako mladý kluk jsem poznal dřív překlad Jarmily Loukotkové, která napsala o Villonovi román Navzdory básník zpívá a přeložila velkou většinu jeho díla.
kromě Villonovy nejznámější balady „Já u pramene jsem a žízní hynu“ jsou jeho původní texty opomíjeny, inscenaci na poutavosti a zajímavosti rozhodně neubírá. Další z věcí, která inscenaci rozhodně přidává na kvalitě i úspěchu, je dobře známý fakt, že v jednoduchosti je krása.
Muzikál. Já, Francois Villon prvním muzikálem na Jezerce. Věnováno památce Jiřího Hubače a Pavla Vrby. "…Balaš ze scénáře vystřihl vnitřně sevřené dílo, Jezerce ušité přímo na míru, a s vědomím limitů i předností komorního prostoru vytvořil stylově čistou, emotivní výpověď o hrdém a nekompromisním
François Villon francouzsk Já u pramene jsem a žízní hynu. Odkazy, jednotlivé básně, balady v žargonu. Balady. Komentáře (5) mariva. 3
Nedostupné Já u pramene jsem a žízní hynu. Pavel Růt, Francois Villon. 0.0 z 5 hvězdiček. pevná vazba Nedostupné Nedostupné
Villon rovněž uměl realisticky zachytit podobu tehdejšího světa: všímal si společnosti, plné sociálních kontrastů, v nichž spatřoval až bolestnou nespravedlnost. Především ale Francois Villon promítl do své poezie svůj skutečný život se všemi zkušenostmi a plastickým způsobem tak podal zprávu o stavu své duše i
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové.
Já u pramene jsem a žízní hynu; horký jak oheň, zuby drkotám; dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám; nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání; mně lékem je, co jiné poraní; mně při zábavě oddech není přán; já sílu máma žádný prospěch z ní,
Ladislav Mrkvička v roli básníka buřiče, který si svými provokativními verši dělá všude kole zbytečně nepřítele, je samozřejmě excelentní. Ale co se mi tedy vůbec nelíbilo, bylo to zarámování celého příběhu zpívajícím vypravěčem v podání Jiřího Klema. Moc rád vzpomínám na to, jak jsem za svých
Já u pramene jsem a žízní hynu: 2010 : Malý a Velký testament: 1964 : Já, François Villon: všech 19 knih autora. Kniha Závěť je v. Právě čtených: 1x
Životopis. François Villon (1429/1431 Paříž – 1463 či později) byl francouzský lyrický básník, tvůrce sociální „villonské balady“. Jeho pravé jméno bylo François de Montcorbier nebo François des Loges (jméno Villon převzal od pařížského kaplana Guillauma de Villon, nejspíš z vděčnosti. Verše psal pod
64ji6. her7w86wxd.pages.dev/396her7w86wxd.pages.dev/184her7w86wxd.pages.dev/88her7w86wxd.pages.dev/246her7w86wxd.pages.dev/94her7w86wxd.pages.dev/242her7w86wxd.pages.dev/315her7w86wxd.pages.dev/348
françois villon já u pramene jsem a žízní hynu
